Úvodní stránka

Lékaři

Klíčové faktory ovlivňující klinickou úspěšnost udržovací léčby astmatu u dětí a dospívajících: preskripční model a adherence k léčbě

Adherence neboli dodržování léčebného plánu významným způsobem ovlivňuje úspěšnost léčby astmatu. Přilnutí k léčbě obecně klesá u lehkých forem astmatu a dále v bezpříznakovém období při dosažení plné kontroly astmatu. Ke známým příčinám nižší adherence v dětském věku patří také výběr nevhodného inhalačního systému, nesprávná inhalační technika a složitá schémata léčby. Adolescence pak přináší další specifické problémy, které se promítají do zhoršené adherence k léčbě. K odmítání nemoci se často přidává i prostá zapomnětlivost teenagerů.

Cílem kanadské studie bylo posouzení účinnosti inhalačních kortikosteroidů (IKS) a inhibitorů leukotrienových receptorů podávaných v monoterapii u dětí a dospívajících s lehkým nebo středně těžkým perzistentním astmatem v podmínkách reálné praxe. S využitím lékařské dokumentace byla sestavena kohorta 227 astmatiků ve věku 2–17 let, kteří na denní bázi užívali v monoterapii buď inhalační kortikosteroidy, nebo antileukotrieny. Záznamy astmatiků léčených antileukotrieny byly spárovány podle věku, pohlaví a četnosti vyhledání akutní lékařské pomoci v poměru 1:3 se záznamy astmatiků léčených inhalačními kortikosteroidy. V rámci výstupů byly hodnoceny klinické události, které vyžadovaly záchrannou léčbu perorálními kortikosteroidy, a dále byla posuzována délka preskripce, nutnost hospitalizace, frekvence návštěv na lékařské pohotovosti a použití úlevové medikace β₂-agonisty.

Efektivní množství předepsané medikace kleslo v případě inhalační léčby téměř na třetinu

Vystavené lékařské předpisy pokryly 62 % sledovaného období při léčbě IKS a 97 % při léčbě montelukastem. Při porovnání s databází vydaných léků se ukázalo, že v lékárně došlo k vyzvednutí 51 % předepsané medikace v případě IKS a 74 % v případě montelukastu. Účinné množství medikace nutné k pokrytí sledovaného období tak pokleslo na pouhých 24 % ve skupině IKS oproti 38 % ve skupině montelukastu. Více dětí a dospívajících léčených inhalačními kortikosteroidy mělo na počátku sledování perzistentní astma (73 vs. 50 %) a méně z nich vykazovalo dobrou kontrolu astmatu (35 vs. 61 %) oproti skupině montelukastu, což naznačuje reziduální vliv indikace jako zavádějícího faktoru. Mezi skupinami nebyly pozorovány žádné rozdíly z pohledu nutnosti nasazení perorální kortikosteroidní léčby (RR = 1,10) a frekvence návštěv na pohotovosti (RR = 1,79). Astmatici léčení IKS však byli častěji hospitalizováni (RR = 3,63) a vykazovali vyšší spotřebu úlevové léčby β₂-agonisty definované jako maximálně 4 dávky úlevové léčby za týden (RR = 2,54).

Interpretace a výstupy pro praxi

Kanadský zdravotní systém se svými hlavními charakteristikami blíží kontinentálním systémům veřejného zdravotního pojištění, mimo jiné v principu plné úhrady léčby dětských astmatiků. Ve srovnání s antileukotrieny nepřinesla monoterapie IKS signifikantní pokles záchranné léčby perorálními kortikosteroidy a vyhledání lékařské pohotovosti, naopak byla asociována s vyšší frekvencí hospitalizace a častějším použitím úlevové léčby. Tato zjištění může objasňovat paradoxně kratší celková délka léčby IKS a nižší adherence pacientů k léčbě, a to navzdory vyššímu stupni závažnosti a horší kontrole astmatu v této skupině astmatiků. Z tohoto pohledu se monoterapie montelukastem jeví jako optimální terapeutická možnost léčby lehčích forem perzistentního astmatu u dětí a dospívajících.

(hkh)

Zdroj: Ducharme F. M. et al. Clinical effectiveness of inhaled corticosteroids versus montelukast in children with asthma: prescription patterns and patient adherence as key factors. Curr Med Res Opin. 2011 Dec 16; doi: 10.1185/03007995.2011.640668