Úvodní stránka | Redakční rada | Kontakt | RSS | Informace pro média | Napsali o nás

Bez Alergie : Moje zkušenosti


 Hledat  

Nalezeno 127 záznamů z celkového počtu 127, zobrazeny 81. - 90.

 1  2  3  4  5  6  7  8  [ 9 ]  10  11 

6.1.2009 (Marie)
A co prosím alergie na lepek ? Nikde se tu o ní nepíše. Děkuji a přeji hezký den Marie

21.12.2008 (Ivka)
Atopický ekzém se u syna objevil ve 2 měsících a to na čelíčku a postupně "pokryl" i celé jeho tělíčko. Byla jsem z toho docela vystresovaná, protože jsem nevěděla co to je... sama žádnou alergií ani ekzémem netrpím, takže jsem s tím neměla žádnou zkušenost. Ale bohužel manžel ano. U doktora jsme akorád dostali Locoid,ten sice pomohl, ale na krátkou dobu, pak Linolu do koupele, na promaštění Excipial U Lipolatio - ale bylo to horší než lepší. Tak jsem sedla k internetu a hledala o atop. ekzému více informací. Jako kojící jsem si upravila stravu a z krémů se nám osvědčila řada ROBÁTKO. Nyní jsou mu 3 roky a od 2 let je ekzém v klidu. Synovi jsem postupně začala dávat i to co mu dříve ekzem "nastartovalo", jako např. citrusy, jahody, rajčata atd. a v malých dávkách to snáší. Když se nám letos narodila dcerka, už mě to nepřekvapilo, když se u ní také bohužel ve 2 měsících ekzem objevil. Zkusila jsem Robátko, ale dceři nevyhovoval, lepší to nebylo, tak jsem tedy, když bylo nejhůř, použila Locoid. Má 11 měsíců a ekzem je v klidu. Vyhovuje ji Lipobase, případně Excipial krém, do kopele Linola. Co jedno dítě nesneslo, tak druhému vyhovuje....

23.11.2008 (Natali)
Zdravím všechny co alergie postihla.Mě alergii zjistili až po náhodných testech ve 33 letech,ale potíže jsem měla celý život,prášky jsem brala asi rok a změna žádná, tak už je neberu, ale nechci psát o mně, ale o synovi.Má zřejmě alergii na ryby, proč zřejmě? Protože v krvi mu na nic nepřišli a já to za ty 4 roky vypozorovala.Vždy když je nachlazenej a dostane rybu a ten samý den jahodovou marmeládu nebo mák, tak to mu nesedne.vyjedou mu obrovské pupeny, které se teplem ještě více zvětší a natečou, synovi je zima, ale tělo hoří.naštěstí ho to nesvědí, dala bych sem i foto, protože kdo to viděl , tak se zhorzil a třeba by mi někdo z Vás i poradil a nebo spíš podpořil, že nejsme jediný, ale foto sem vložit nejde. Lékaři by to nejraději léčili jen kortikoidy a mne mrzí, že nehledají příčinu.te´d jsem si vyžádala testy na štítnou žlázu, tak uvidíme, jestli chyba není tam.Z léků mu nepomáhá nic, podávám Zyrtec 20 kapek ráno a 20 večer,ale jako kdyby se nedaly.

7.11.2008 (Šárka)
Mně doktor diagnostikoval atopický ekzém asi ve 3 letech. Postupně se zhoršoval, hlavně na rukách a na střední škole jsem měla už ZPS. Pořád mi slibovali, že mi to po porodu může zmizet, ale nic. Pořád jen kortikoidy, pak chvíli klid a zase. No a v r. 95 jsem viděla Bohdalovou, jak propaguje nějaké "Neviditelné rukavice". Tak jsem si je koupila v lékárně a od té doby mám klid! Nakonec se přišlo na to, že to nebyl atopický, ale kontaktní ekzém! Komise mi sebrala ZPS a jsem oficiálně "normální" Ten výrobek se jmenoval Dermaprotekt, ale teď je to Dermaguard.

22.9.2008 (Zdenek)
Ve třinácti letech mi v nemocnici po testech řekli,že jsem alergický na prach,pyl a rostoče.Bral jsem prášky asi tak 3roky.Pak jsem chodil také na injekce do ramene asi tak 3měsíce.Stejně mě nic nepomohlo.Bral jsem Zyrtek několik let.Ve 30letech jsem šel znovu na alergologii,tam mi řekli,že jsem alergický na plísně a sýry.Rymu jsem měl stále stejnou,nic mi nepomohlo.Ve 35letech jsem prášky vysadil,asi 14dní jsem měl silnější rýmu,ale pak se mi ulevilo a rýma mě zmizela.Mám jen slabší rýmu,když se náhle venku ochladí,jinak mám klid,Moje rada zní-nic nebrat,však tělo se stím vyrovná a vytvoří si samo obranné látky.Ale neplatí to na každého.S pozdravem Zdeněk

16.9.2008 (Katerina)
Jakub Únor 2008. Na smrt unavená a neštastná se dívám na svého malého syna, který leží v kolíbce naproti mě. Ustavičně pláče, má hlad, ale nemá už sílu pít, dva dny pořádně nespal. Držím mu ručičky, aby si neškrábal už tak zakrvavělý obličej. Je to týden, co nás lékařka diagnostikovala s atopickým ekzémem, prý takový případ už dlouho neviděla. V hlavě mi zní stále jen jedno slovo: ekzém, ekzém, ekzém...Jsem bezradná, u nás, ani v manželově rodině jsme se s tím nesetkali. Ještě chvíli mu podržím ručičky a půjdu mu dát pár kapiček antihistaminika, který si jako daň za pár hodin spánku vezme i ty poslední emoce z Jakubovi tvářičky. Jsou mu skoro tři měsíce a já jen marně čekám na další úsměv, kterým si mě omotával kolem prstu, ještě než přišla tahle noční můra v podobě exzému. Až usne, půjdu ho opatrně namazat kortikoidem, jen úplně maličko, abych mu neublížila, ale stejně z toho všeho nemám dobrý pocit. Dívá se na mě chvíli tak vážně, jako by mi chtěl říct “Neboj mami, to zvládnu!”, než mu zas tu jeho tvářičku zkřiví bolest a slzy se zakousnou do jeho rozbolavělé kůže... Přeci musí existovat cesta z tohoto začarovaného kruhu, musím mu pomoci... vyčerpaná usínám vedle něj, pravou rukou stále svírám jeho malé dlaně... Začátek června 2008. Jakub za chvíli oslaví půl roku. Tak jako každá máma, i já vím, že má ten nejkrásnější úsměv na světě, váží skoro 8 kilo a přestává ekceptovat jinou polohu než v sedě. U lékaře jsme byli před měsícem na očkování a to bylo také naposledy, kdy Jakub skuteně plakal, protože ho něco bolelo. Těžko by nám někdo věřil, že ho trápil tak strašný ekzém... Už ho zas můžu bez strachu z vysušení kůže vykoupat, jdu s ním na návštěvu za kamarádkou, jdem si sednou na kafe, dvakrát do týdne ho večer nechám jen s tátou a s klidem si jdu zacvičit jógu... Život se vrátil do normálních kolejí, Jakub zlobí jako všechna ostatní miminka a já se každé ráno těším na to, čím nás zase překvapí... Co se tedy stalo tak zásadního? Jak ekzém zmizel? Ještě zmíněnou únorovou noc jsem strávila u počítače, pravou nohou houpajíc spícího Jakuba, kterého v intervalech 10ti minut budilo svědění, přesvědčená něco změnit. Po chvíli jsem se rozhodla opustit hranice českého internetu, kde jsem řešení nenašla a využít tak svých znalostí jazyků – rázem jsem se ocitla v džungly zaručených preparátů, které slibovaly okamžité výsledky a agresivně na mě vyskakovaly z pestrobarevných reklam. Moje bolavé a unavené oči to už chtěli vzdát, ale já věděla, že odpověď, někde tam, existuje. Pročetla jsem snad všechny články o ekzému na stránkách WHO (Světové zdravotní organizace), prostudovala novinky na SienceDaily a četla příběhy maminek takto postižených dětí na internetových fórech po celém světě. K ránu jsem už věděla, že jsem na stopě něčeho konkrétního. To, že řešení najdu až u protinožců jsem sice nečekala, ale cítila jsem se, jako kdybych objevila Ameriku. Příběh pana Grahama, který celých svých 35 let života trpěl jedním z nejhorších ekzémů, které Austrálie viděla a který se rozhodl něco udělat, když se stejnou nemocí diagnostikovali jeho syna, mě oslovil. Kubovi ekzém do dvou týdnů zmizel úplně, již po dvou dnech bylo vidět výrazné zlepšení. Zbytek první tuby jsem rozpůjčovala po známých, které měli děti s podobným problémem a během dalšího týdne jsem již objednávala další zásilku, tentokrát 10ti krémů pro sebe a všechny, co krém zkusili. Grahams Natural alternatives jsou k dostani na www.dermasmart.cz. Snad pomuzou i nekomu dalsimu.

16.9.2008 (Katerina)
Jakub Únor 2008. Na smrt unavená a neštastná se dívám na svého malého syna, který leží v kolíbce naproti mě. Ustavičně pláče, má hlad, ale nemá už sílu pít, dva dny pořádně nespal. Držím mu ručičky, aby si neškrábal už tak zakrvavělý obličej. Je to týden, co nás lékařka diagnostikovala s atopickým ekzémem, prý takový případ už dlouho neviděla. V hlavě mi zní stále jen jedno slovo: ekzém, ekzém, ekzém...Jsem bezradná, u nás, ani v manželově rodině jsme se s tím nesetkali. Ještě chvíli mu podržím ručičky a půjdu mu dát pár kapiček antihistaminika, který si jako daň za pár hodin spánku vezme i ty poslední emoce z Jakubovi tvářičky. Jsou mu skoro tři měsíce a já jen marně čekám na další úsměv, kterým si mě omotával kolem prstu, ještě než přišla tahle noční můra v podobě exzému. Až usne, půjdu ho opatrně namazat kortikoidem, jen úplně maličko, abych mu neublížila, ale stejně z toho všeho nemám dobrý pocit. Dívá se na mě chvíli tak vážně, jako by mi chtěl říct “Neboj mami, to zvládnu!”, než mu zas tu jeho tvářičku zkřiví bolest a slzy se zakousnou do jeho rozbolavělé kůže... Přeci musí existovat cesta z tohoto začarovaného kruhu, musím mu pomoci... vyčerpaná usínám vedle něj, pravou rukou stále svírám jeho malé dlaně... Začátek června 2008. Jakub za chvíli oslaví půl roku. Tak jako každá máma, i já vím, že má ten nejkrásnější úsměv na světě, váží skoro 8 kilo a přestává ekceptovat jinou polohu než v sedě. U lékaře jsme byli před měsícem na očkování a to bylo také naposledy, kdy Jakub skuteně plakal, protože ho něco bolelo. Těžko by nám někdo věřil, že ho trápil tak strašný ekzém... Už ho zas můžu bez strachu z vysušení kůže vykoupat, jdu s ním na návštěvu za kamarádkou, jdem si sednou na kafe, dvakrát do týdne ho večer nechám jen s tátou a s klidem si jdu zacvičit jógu... Život se vrátil do normálních kolejí, Jakub zlobí jako všechna ostatní miminka a já se každé ráno těším na to, čím nás zase překvapí... Co se tedy stalo tak zásadního? Jak ekzém zmizel? Ještě zmíněnou únorovou noc jsem strávila u počítače, pravou nohou houpajíc spícího Jakuba, kterého v intervalech 10ti minut budilo svědění, přesvědčená něco změnit. Po chvíli jsem se rozhodla opustit hranice českého internetu, kde jsem řešení nenašla a využít tak svých znalostí jazyků – rázem jsem se ocitla v džungly zaručených preparátů, které slibovaly okamžité výsledky a agresivně na mě vyskakovaly z pestrobarevných reklam. Moje bolavé a unavené oči to už chtěli vzdát, ale já věděla, že odpověď, někde tam, existuje. Pročetla jsem snad všechny články o ekzému na stránkách WHO (Světové zdravotní organizace), prostudovala novinky na SienceDaily a četla příběhy maminek takto postižených dětí na internetových fórech po celém světě. K ránu jsem už věděla, že jsem na stopě něčeho konkrétního. To, že řešení najdu až u protinožců jsem sice nečekala, ale cítila jsem se, jako kdybych objevila Ameriku. Příběh pana Grahama, který celých svých 35 let života trpěl jedním z nejhorších ekzémů, které Austrálie viděla a který se rozhodl něco udělat, když se stejnou nemocí diagnostikovali jeho syna, mě oslovil. Kubovi ekzém do dvou týdnů zmizel úplně, již po dvou dnech bylo vidět výrazné zlepšení. Zbytek první tuby jsem rozpůjčovala po známých, které měli děti s podobným problémem a během dalšího týdne jsem již objednávala další zásilku, tentokrát 10ti krémů pro sebe a všechny, co krém zkusili. Grahams Natural alternatives jsou k dostani na www.dermasmart.cz. Snad pomuzou i nekomu dalsimu.

28.8.2008 (JARKA)
AHOJTE VŠICHNI.RÁDA SE S VÁMI PODĚLÍM O PŘÍBĚH.15 LET JSEM BYLA SILNÝ ALERGIK.NAŠLA JSEM PŘÍRODNÍ PRODUKT,KTERÝ SESTAVILI LÉKAŘI A JE GMP CERTIFIKOVANÝ.ŘEŠÍ PŘÍČINU NEMOCÍ.UŽ TŘETÍ SEZONU JSEM BEZ ALERGIE A CO VÍC-MÁM POSÍLENÝ TAK IMUNITNÍ SYSTÉM,ŽE SE MI VYHÝBAJÍ I VIROZY.VŠE,KDO CHCETE SE ZBAVIT KAPESNÍKŮ,SPREJŮ A KAPEK A HLAVNĚ SI ULEVIT PORADÍM A PORADÍM I JAK HO NAKUPOVAT PŘÍMO OD VÝROBCE SE SLEVOU. jarca.hrdova@seznam cz

20.8.2008 (Milena)
Čtu zkušenosti stejně "postižených" a chvílemi mně jímá hrůza. Jsem alergik 30 let a loni se můj zdravotní stav zhoršil po přechozené chřipce. nemohla jsem vůbec dýchat, svědily mně oči, měla jsem neustálou rýmu. Nasadili mi prednison, seretide 500, což jsou všechno kortikoidy! Můj zdravotní stav se zlepšil jen na krátkou dobu, potom začaly problémy znova a spíše mi bylo čím dál hůře. Užívám gel aloe vera a chodím na akupunkturu. Můžu říct, že jen ztěží se dávám dohromady a pomalu se můj zdravotní stav lepší. Chci říct všem, kteří berou kortikoidy, aby dobře zvážili rizika kortikoidů, protože lékaři jen velmi špatně a málo o těchto "lécích" mluví a neupozorňují na rizika. Rizika jsou obrovská!!!! Kopletně si totiž "zhuntujete" imunitní systém a pak už Vám nepomůže nic. Toto je moje osobní a velmi špatná zkušenost. nebýt jedné paní magistry v lékárně, nevím, jak bych dopadla. Pomalu jsem vysadila kortikoidy (nesmí se vysadit najednou), chodím pravidelně na akupunkturu, sem tam popíjím mateřídoušku a dá se říct, že se už cítím podstatně lépe - a bez kortikoidů. Všechny nabádám, neberte je! Je to jen začarovaný kruh!!!!

11.8.2008 (Martina z Plzně)
Ahoj lidi! Potom co jsem si tu přečetla, jsem ráda, že existují i lidé s podobnými problémy jako my. ( ne že bych to někomu přála). Jsem od narození atopik, ale v pubertě mi potíže vymizely. Po porodu se však vrátily ekzémy a co hůř, začaly mi i alergie- na roztoče, na pyly trav i stromů. Teď, po pěti letech už mi konečně strefili vyhovující léky. Zkraje to byla katastrofa, brala jsem Xyzal a doktorka mi stále nevěřila, že se mi po něm chce hrozně spát. Byla jsem tehdy na mateřské s pořádně živým synem a dalo mi velkou práci mu stačit a uhlídat ho. Další potíže má syn. Do dvou let byl zdravý, ale pak dostal mononukleózu a už to šlo od desíti k pěti. Záněty močových cest, uší, dutin, bronchitidy- pořád dokola. Ve školce byl vždy tak týden, potom tři týdny doma. Na imunologii do něj rvali lecos- bez úspěchu. Já jsem se taky naučila lecos- náš denní režim byl nabitý procedurami- fyzioterapie, jóga, procházky, míčkování, inhalace atd. Trochu pomohlo když jsme ze zoufalství zkusili chodit k homeopatovi, ale pět tisíc měsíčně za léčbu jsme těžce ustáli jen rok. Imunita se mu zlepšila, ale do normálu ještě dost chybí. Mimochodem, dnes je mu deset let, a já jsem za ty roky od mateřské měla práci dohromady asi rok a půl, celkem pětkrát mě kvůli tomu vyhodili, vždy ještě ve zkušební době. Tolik k diskriminaci v Čechách.

Zpravodaj Bez-alergie.cz

Vše co ještě nevíte o alergii

Každý měsíc pro vás připravujeme přehled novinek webu Bez-alergie. Odpovězte na 4 otázky o alergii a přihlaste se k odběru zpravodaje.

Přihlásit

Medicínská databáze U Lékaře
 
Cestovní nemoci:  Polévka s vůní orientu: jak si připravit domácí Pho Bo