#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Původce alergií

Alergeny a jejich původci

Alergie je skupinou příznaků, které se objevují po kontaktu s tzv. alergenem. Mezi alergeny patří neškodné látky, se kterými se běžně setkáváme a které u zdravého jedince žádnou reakci nevyvolávají.

Alergen je látka, která u vnímavého jedince vyvolá alergickou reakci, respektive nepřiměřenou imunitní odpověď. Alergeny můžeme rozdělit na vnější (pyly stromů, trav a plevelů a venkovní plísně) a vnitřní (roztoči, alergeny domácích zvířat a domácí plísně). Dalšími samostatnými skupinami jsou potravinové alergeny, hmyzí jed, kovy, chemikálie a léky.

Vnější alergeny – pyly, venkovní plísně

Nejvýznamnějšími vnějšími alergeny jsou bezesporu pyly a plísně.

Pyl, který slouží k rozmnožování rostlin, je tvořený jednotlivými pylovými zrny. Ta se vytváří v prašníku, jež je součástí tyčinky – samčího orgánu květů. Pyly hmyzosprašných rostlin s barevnými květy (např. růže) většinou alergii nevyvolávají. Je to proto, že jejich velká voskovitá pylová zrna jsou přenášena na samičí orgány květů včelami a dalším hmyzem.

Oproti tomu pyly rostlin větrosprašných (stromů, trav a plevelů), která mají pylová zrna lehká a uzpůsobena pro přenos vzduchem, mohou vyvolat alergické reakce. Maximum pylů je proto ve vzduchu za suchého a větrného počasí. Počet pylových zrn naopak poklesne po déletrvajícím dešti.

Pylová sezóna se u nás v posledních desetiletích neustále prodlužuje. Většinou trvá od února/března do září/října. V České republice můžeme pylovou sezónu rozdělit na 3 hlavní období:

K hlavním představitelům alergologicky významných stromů u nás patří líska, olše a bříza. Nejběžnějšími trávami jsou bojínek, jílek, lipnice, tomka, srha a kostřava. Počítáme sem i obilí: pšenici, ječmen, žito a oves. V České republice jsou pyly trav nejčastější a nejvýznamnější příčinou pylových obtíží. Z plevelů patří k nejvýznamnějším pelyněk a ambrozie.

Jak už bylo uvedeno, mezi venkovní alergeny také patří plísně, tedy mikroskopické příbuzné hub. Nejvýznamnější je alergenní působení spor – rozmnožovacích útvarů, které poletují vzduchem a mohou pronikat až do dýchacích cest. Pro růst plísní je optimální vlhké a teplé prostředí. Růst mohou především na listech, v půdě nebo tlejících materiálech. Vyskytují se sezónně (od léta do podzimu). V České republice dominují venkovní plísně rodu Alternaria a Clostridium.

Vnitřní alergeny

Hlavními alergeny domácího prostředí jsou roztoči a jejich exkrementy, zvířecí alergeny a spory plísní.

Roztoči jsou mikroskopičtí členovci velikosti zhruba třetiny milimetru. Živí se kožními šupinami, odloučenými z lidského nebo zvířecího těla. Pro jejich vývoj je optimální teplota kolem 25 °C a relativní vlhkost 55–75 %. S tím souvisí i výskyt roztočů v domácím prostředí: zatímco v koberci na chladné podlaze je jejich výskyt nižší, na čalounění pohovky či v matraci lůžka a povlečení je podstatně vyšší. Nejvyšší koncentrace roztočů bývají zjišťovány na přelomu léta a podzimu. Alergeny jsou obsaženy v jejich exkrementech (slinách, fekáliích) a tělesné schránce (svlečkách).

Zdrojem alergenů jsou bohužel často i domácí mazlíčci (nejčastěji kočka, pes, ale i křeček nebo papoušek). Problémem však nejsou pouze jejich chlupy. Alergeny jsou obsaženy i ve slinách, moči, krevním séru, lupech a kožních šupinách. Zda má zvíře dlouhou nebo krátkou srst, anebo zda pelichá proto není až tak rozhodující. Každé zvíře vytváří individuálně určité množství alergenu týdně. Hypoalergenní druhy bohužel neexistují. Alergeny ulpívají na površích a protože jsou lehké, mohou se snadno opět dostat do vzduchu. Pokud nejsou odstraněny, mohou v místnosti „přežít“ po dlouhou dobu.

Plísně můžeme nalézt také v interiérech, zejména ve vlhkých nevětraných místnostech (koupelnách a kuchyních). Vyskytují se prakticky celoročně, jedná se zejména o rody Aspergillus a Penicillium.

(mafi)

Zdroje:  

Kalabusová B. Alergie na pyly. Praktické lékárenství 2015. 11 (3): 86–88. Dostupné na: https://www.praktickelekarenstvi.cz/pdfs/lek/2015/03/02.pdf.

Liška M. Alergie na roztoče a plísně – novinky. Medicína pro praxi 2010. 7 (12): 462–465. Dostupné na: https://www.medicinapropraxi.cz/pdfs/med/2010/12/03.pdf.

Zaregistrujte se zdarma
k odběru zpravodaje