Někteří lidé mají to štěstí a ze svého astmatu "vyrostou". Většina takto postižených ale má svoji nemoc na celý život. U někoho se astma projeví dokonce až v seniorském věku.
Běžné spouštěče astmatu známé v dětském věku působí i v dospělosti. Ve starším věku se k nim ale přidávají i další, v dětství méně obvyklé.
Prvním opatřením v léčbě astmatu platným pro všechny bez rozdílu věku je vyhýbat se rizikovým situacím, spouštěčům dušnosti. Tyto spouštěče si každý astmatik časem vypozoruje sám. Pokud si pacient například pořídí domácí zvíře a po nějaké době začne pociťovat zhoršení po kontaktu s ním, je pravděpodobné, že se rozvinula alergie.
Pozor na luxování i pletí záhonků
Jestliže pociťujete zhoršení v určitých ročních obdobích, může být vysvětlením pylová alergie. Také dušnost, hvízdavý dech a kašel při sekání trávy nebo pletí záhonků může být jejím projevem. Roztoči a plísně jsou zase nejčastějšími alergeny domácího prostředí. Ty mohou vyvolat záchvat astmatu například při vysávání nebo klepání koberců.
Aspirinsenzitivní astma
Ve vyšším věku trpí téměř polovina lidí onemocněním srdce nebo vysokým krevním tlakem. Léky užívané na tyto neduhy mohou provokovat kašel nebo působit protichůdně proti lékům na astma. Řada seniorů trpí také kloubními obtížemi, pro které jsou podávány léky nazývané nesteroidní antirevmatika – patří k nim léky jako Aspirin, Brufen, Voltaren a další. Tyto léky vyvolávají tzv. aspirinsenzitivní astma, spojené s nosními polypy.
Žaludeční kyselina může dráždit i průdušky
Starší lidé také mívají obtíže se zažíváním. Častý průnik žaludeční kyseliny do jícnu vyvolává nejen pálení žáhy, ale může také dráždit ke kašli a vést k opakovanému vdechování kyselých výparů. To opět vede k dráždění průdušek a zhoršování astmatu. Léčba pak spočívá v podávání léků tlumících tvorbu žaludeční kyseliny.
I virové infekce jsou častými spouštěči astmatu. Pacienti jsou pak náchylnější také k infekcím bakteriálním. Preventivně lze zasáhnout očkováním proti chřipce a proti pneumokoku.
Spouštěčem astmatu může být kdeco. Každý pacient-astmatik by proto měl vědět, který je pro něj ten nejzávažnější. A udělat pak maximum, aby se mu vyhnul.
(van)