Pasivní přenos alergie pomocí krve alergika byl poprvé popsán Ramirezem v roce 1919. Pacient s aplastickou anemií, který potřeboval opakované transfuze krve, dostal astmatický záchvat při jízdě povozem taženém koňmi. Poslední krevní transfuzi dostal od člověka, který trpěl astmatem a alergií na koňskou srst…
V roce 1921 Prausnitz a Küstner podali sérum alergické osoby pod kůži zdravému jedinci a následným vpravením alergenu do kůže mu vyvolali alergickou reakci. Látku, která alergii přenášela, nazvali „reagin“. V roce 1960 byla odhalena její podstata: je to imunoglobulin. Roku 1968 jej Ishizaka, Bennich a Johansson blíže charakterizovali a popsali novou třídu imunoglobulinů – IgE.
IgE: grandiózní objev
Ty hrají hlavní úlohu v alergii do té míry, že definice atopie a alergie je závislá na přítomnosti IgE protilátek. Po poznání IgE již bylo snadné pátrat po specifických IgE protilátkách proti jednotlivým alergenům. V roce 1968 byl vyvinut radio-alergo-sorpční test, který umožnil objektivní stanovení a kvantifikaci specifických IgE protilátek, tedy určení, na co je pacient alergický. V současnosti je pozornost upřena na ovlivnění tvorby IgE. Existují dva základní typy T pomahačských (helper) lymfocytů, Th1 a Th2. A jak to celé funguje? Zjednodušeně řečeno, Th2 lymfocyty produkují cytokiny, které podporují tvorbu IgE, a tím i alergické reakce.Stále přesnější testování
Současně s objevením IgE vyvstala do popředí role i jiných než jen žírných buněk. Ústřední roli v alergickém zánětu hrají eosinofilní leukocyty. Ty byly popsány již Paulem Ehrlichem roku 1879 a jejich úloha u astmatu a kožních nemocí byla známa už v roce 1889. Počátky současných znalostí o těchto buňkách se datují do roku 1960, kdy Archer popsal nejen jejich roli v zabíjení parazitů, ale i úlohu v astmatickém zánětu. Popsané objevy umožňovaly rozvoj stále přesnějších testů na alergii. Do té doby byl hlavním vodítkem v diagnóze popis pacientových obtíží a situací, které je vyvolávají, což mohlo být mnohdy velmi zavádějící. Jedním z nejstarších alergologických testů je kožní test. Poprvé byl proveden Charlesem Blackleyem roku 1870 a v alergologii má dodnes své stálé místo. Dalším pokrokem byly laboratorní testy na stanovení specifického IgE – tzv. RAST. Oba tyto testy prokazují přítomnost specifických IgE protilátek v krvi pacienta, tedy senzibilizaci, která ale ještě nemusí znamenat nemoc.Alergen vs. neškodný prášek
Zcela nejpřesnější je proto expoziční test: při něm ani pacient, ani lékař nevědí, kdy je podáván neškodný prášek a kdy alergen. Tento test je ale zdlouhavý a někdy může být pro pacienta nebezpečný. Proto se rutinně neprovádí. Nejčastěji je používán při diagnostice potravinové alergie.(van)
Zdroj: Johansson SGO. Clin Exp All Rev 2002;2.