Specifická imunita
Hlavními aktéry této odpovědi jsou lymfocyty B a T. T-lymfocyty poskytují pomoc B-lymfocytům k tomu, aby tvořily cílené protilátky (imunoglobuliny - IgA, IgD, IgE, IgG nebo IgM). T-lymfocyty samy také mohou ničit infekcí napadené nebo nádorem změněné buňky. T-lymfocyty regulují a velí imunitní odpovědi a jsou také nositeli imunologické paměti.
Komunikace mezi jednotlivými imunitními buňkami je zprostředkována řadou bílkovin, které každá buňka tvoří. Říkáme jim cytokiny. Jsou něčím jako signály, slovy, větami, kterými mezi sebou imunitní buňky komunikují.
Po zneškodnění vrozenými nebo získanými imunitními mechanismy je vetřelec z těla nakonec odklizen fagocytujícími buňkami. Ty pohltí jeho zbytky a rozloží je na nepatrné částečky. Tak je dokončena likvidace nebezpečí.
T-lymfocyty jsou ale také zodpovědné za to, že tělo nereaguje samo proti sobě a že toleruje bakterie osídlující střevo a složky potravy, případně další látky, například alergeny. Pokud dojde k porušení některé z hlavních funkcí imunitního systému, vyvine se onemocnění. Porucha obranyschopnosti je nazývána imunodeficit, porucha tolerance vlastního těla autoimunita, porucha tolerance okolních neškodných látek alergie, při poruše imunitního dozoru nad vlastními nádorově pozměněnými buňkami se rozbují nádor.
Úloha imunity je tedy mnohem širší, než se na první pohled zdá. Zasahuje totiž do všech dějů v organismu, a její znalost je tak pro moderní medicínu zcela nezbytná.